Kdykoli stádo čekalo, že ho zachrání někdo jiný, pomoc nepřišla. Ve světě, kde se hlavy sklánějí, odvracejí stranou a odpovědnost se přenáší na druhé, Bůh nepomůže. Jedné noci na počátku 20. století dorazí Teresa – Chilanka bez znalosti místního jazyka – do zapadlé pastevecké komunity v dalmatském vnitrozemí. Místním vysvětlí, že je vdovou po Markovi, jejich bratrovi, který z této komunity dávno emigroval, a že přináší jeho kosti, aby je pohřbila v jeho rodné zemi. Uzavřená komunita ji přijímá s nedůvěrou a jen marginalizována Milena v ní dokáže spatřit víc než hrozbu – odraz vlastních nevyslovených tužeb. Film Hany Jušić je gotická alegorie bohatá na vizuální symboliku, která vyzývá diváky – stejně jako své postavy – k porozumění nikoli jazykem, ale obrazem. V monumentálních záběrech dinárské krajiny a soužití lidí a ovcí film odhaluje mechanismy uzavřených komunit, (ne)možnost komunikace a hledání prostoru svobody dvou žen ve světě, který změnu nesnese.